Jednou přišla za ‘Abdu’l-Baháem žena, aby Mu pověděla o svém trápení. ‘Abdu’l-Bahá se ji snažil uklidnit. Utěšoval ji těmito slovy: „Už nebuď smutná. Nebuď smutná.“ Žena mu začala vyprávět svůj životní příběh, který byl plný zármutku a utrpení… Vypadalo to, jako by v jejím životě nebyla ani trocha naděje. ‘Abdu’l-Bahá řekl: „Musíš důvěřovat Bohu.“ „Ale,“ odpověděla žena se slzami v očích, „čím víc důvěřuju, tím je to horší.“ „Ale ty jsi nikdy nedůvěřovala,“ řekl ‘Abdu’l-Bahá. „Vždyť moje matka čte neustále Bibli,“ odpověděla. „Nezaslouží si, aby ji Bůh zanechal bez pomoci. Já také čtu Bibli. Každý večer než jdu spát, si říkám 91. žalm a 23. žalm, a také se modlím.“ ‘Abdu’l-Bahá na ni s láskou pohlédl a řekl: „Ale modlit se neznamená číst Bibli. Modlit se znamená důvěřovat Bohu a přijmout Jeho vůli. Musíš být trpělivá a přijmout Boží vůli, a potom se pro tebe věci změní. Odevzdej svoji rodinu do Božích rukou. Důvěřuj Bohu a měj ráda Jeho vůli. Pevné lodě moře nezničí. Pevné lodě se nechají unášet na vlnách. Buď tedy tou pevnou lodí, a ne tou rozbitou.“
(přeloženo z knížky Stories about ‘Abdu’l-Bahá, příběh byl zkrácen) #bahai #pribeh www.praha.bahai.cz
