Martha Root a Tomáš G. Masaryk

Martha Root, jež byla novinářkou a vynikající Bahá’í učitelkou, navštívila během svých pěti dlouhých cest (1915 - 1939) všechny světadíly. Když v polovině března 1928 přijela do Prahy, cítila jistý rozdíl oproti svým předchozím návštěvám, během kterých zde nechala literaturu pro prezidenta země a ministra zahraničních věci (později se dověděla, že ji četli 
s obrovským nadšením). Tentokrát prezident Tomáš 
Garrique Masaryk nebyl v zahraničí, a to bylo dobré znamení. Schůzka s ním byla pro Marthu dohodnuta na 20. března 1928.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Coby první prezident republiky byl Tomáš Masaryk často nazýván československým Georgem Washingtonem. V jedné ze svých knih napsal:

„Kdo vysvobodil lidstvo? Nikoli politik, ani ekonom, socia-lista či demagog. Je skutečně úžasné, jak se Kristus v politickém a společenském neklidu své doby držel stranou politiky. Jak jednoduché by pro něj bylo zvítězit prostřednictvím politické a socialistické agitace. On však vyžadoval dokonalost charakteru, k čemuž je nezbytné prohloubení cítění. Přál si, aby se lidé stali
dobrými, protože věděl, že pouze tak jejich duše naleznou uspokojení.“

Vůdčí osobnost s takovou filosofií nemohla než udělat dojem na Marthu. Během její předcházející návštěvy Československa v květnu 1926 se Martě Root dostalo oficiálních poct od prezidenta Masaryka prostřednictvím jeho tajemníka
a Edvard Beneš, ministr zahraničních věcí, ji přijal na Hradě. Tentokrát se Martha na Hradě („Bílém domě“ Československa) v tomto nádherném městě konečně setkala se samotným preziden–tem.

Doprovázena tajemníkem Vasilem K. Škrachem, byla Martha Root přivedena do prezidentovy knihovny, kde ji přivítal vysoký, působivý Tomáš Masaryk. Hovořili spolu o míru a o cestách k míru. Při zmínce o Společnosti národů Marthě pověděl, že „musí být podpořena národy všech zemí. Samotní diplomaté mír nevytvoří.“
Na Marthinu otázku, jak nejlépe propagovat světový mír, odpověděl: „Pokračovat v tom, co děláte. Rozšiřovat toto učení humanity a nečekat na diplomaty... Přineste ho do škol, kostelů a také o něm pište. Světový mír mohou přinést jen lidé.“

Tato návštěva splnila všechny její naděje. V dopise Shoghimu Effendimu a Royi Wilhelmovi
z 13. dubna napsala:

„Prezident Masaryk...byl ke mně tak milý. Od té doby bylo uděláno vše pro ulehčení mé práce. Zpráva o mé návštěvě u něj byla uveřejněná ve všech novinách
a z Hradu byly poslány údaje o Věci, spolu s obrázkem ‘Abdu’l-Baháa, aby noviny měly dobré články.

Prezident chodí do Společenského klubu, který je zde nejznámější. Často zde jménem prezidenta vítají
zahraniční hosty. Klub na mou počest uspořádal večeři, na dobu mého pobytu jsem dostala členský průkaz, pozvali mne do opery, v pondělí mě vzali na...celodenní výlet automobilem. Pověděla jsem jim o Věci a dala jsem do jejich knihovny dvě knihy...“

Po setkání s Marthou ji prezident Masaryk poslal pozvánku do Parlamentu, kde měl zahájit mírovou cere-monii. Marthě se podařilo získat další pozvánku pro Louise Gregoryho, který byl představen přátelům
a jejich známým v Praze. Martha si byla jista, že prezident Masaryk „má skutečně rád Víru“. To bylo jediné její vysvětlení pro „všechnu tu laskavost“ a „tyto nenápadné projevy zdvořilosti, jež přicházely jeden po druhém“.

Alice Masaryková

Další pozvání na Hrad vzešlo od prezidentovy dcery, dr. Alice Masarykové, která byla zapojena v různých sociálních a humanistických skupinách. Návštěva byla srdečná a plodná. Dojem, jaký udělala Martha Root na prezidenta Masaryka a jeho přátele, byl jistě velmi příznivý.
Jejich ohlas byl plný dobré vůle, štědrých skutků
a hmatatelné pomoci. Martha byla okouzlená, „to další je však také opravdu úžasné. Ministr zahraničních věcí a Klub mi dali poukázku na cestu po asi 12 městech Československa, horských střediscích, známých lázních, průmyslových centrech atd. A mám o tom napsat článek. Začínám 15. dubna, poukázka platí dva týdny. Vypracovali následující program - Brno, Vysoké Tatry, Františkovy Lázně, Piešťany, Mariánské Lázně a Karlovy Vary.“

„Sám prezident Masaryk souhlasil s tím, aby byl jeho názor na hodnotu Bahá’í principů uveden před předmluvou překladu knihy Dr. Esslemonta Bahá’u’lláh a nová doba.“ (přeložila ji Pavla Moudrá)

Martha považovala presidentův příspěvek za významné vítězství Bahá’í víry, protože pro český národ, který svého prezidenta miloval a byl na něj hrdý, to bylo, jako by dal schvalovací razítko na neznámý prvek. V roce 1933 začala paní Pavla Moudrá překládat Kitáb-i-Íqán a Dr. Sommer-Batek, další
z přátel, dobrovolně přeložil Skrytá slova.

V listopadu 1935 se po dvou letech Martha opět vrací do Prahy. Vždy, když přijela do tohoto města, vzdala hold prezidentu Masarykovi, jehož vůdcovské schopnosti ani intelektuální zájmy se v jeho pětaosmdesáti letech vůbec nezmenšily - chtěl si přečíst každou Bahá’í knihu.

Edvard Beneš

Pokud jde o Edvarda Beneše, Martha byla jeho hostem v roce 1926, zúčastnila se též programu vzdělání pro mír (v roce 1927) a konference za od–zbrojení v Ženevě (1932), na nichž byl přítomen coby čs. ministr zahraničí. Diskutovali o Bahá’í víře a jejím uplatnění ve světě. Dr. Beneš byl velmi zaujat Bahá’í vírou od té doby, kdy se s ní poprvé setkal na jedné konferenci v Londýně v červenci 1911. „Mír je dílem lidí,“ řekl jednou, „stejně jako válka je dílem lidí. Jsem toho názoru, že vládní činitelé jsou vždy zodpovědní za války. Zodpovědní lidé mohou v určitém počtu rozpoutat válku anebo přinést mír.“

Martha Root a Praha

Praha zaujímala v Marthině srdci vždy zvláštní místo.
V letech 1932-33 se tam dokonce na 18 měsíců usadila. V jednom ze svých dopisů praví, že to byla „ohromná událost přijet do Prahy a požehnání Bahá’u’lláha mě zahrnovala Svou přízní. Všichni jsou zde nápomocni. Jsem velmi spokojená s prací. Nadále mě povzbuzuje.... Všechno šlo jako po másle.“ Díky této pozitivní atmosféře v Československu bylo Marthino srdce naplněné štěstím a vděčností. Martha cítila, že Bahá’í učení je srdci a atmosféře Československa velmi blízké...

  

 

 

Další informace