V tento čas si připomínáme 200. výročí, ale i 30. výročí znovuobnovení Československého Bahá’í společenství na přelomu let 1989/90 a současně 30 let svobodné společnosti, kdy se u nás opět mohlo Bahá’u’lláhovo Poselství veřejně šířit. Bahá’í v Praze se rozhodli využít požehnání tohoto mimořádného roku a uspořádat výstavu mapující zrození českého Bahá’í společenství. Jako symbolické místo pro instalaci této výstavy byla vybrána Národní třída, kde před 30 lety začala cesta k obnovení základních lidských práv v tehdejším Československu.
Výstava představuje principy Bahá’í učení a mapuje období od roku 1851. V té době se totiž v češtině začaly objevovat první články o Víře a své vyprávění zakončuje rokem 1989, kdy byla po mnoha desetiletích totalitního režimu v naší zemi obnovena základní lidská práva a Bahá’í učení se mohlo opět začít svobodně šířit.
Všímá si i pozoruhodných historických okolností, kdy několik českých rodáků bylo od roku 1851 svědky barbarského mučení Bábových následovníků v kolébce jejího vzniku - Persii. Prostřednictvím těchto očitých svědectví se svět dozvídal o novém Učení a krutém osudu jeho následovníků již ve svém počátku. Zmiňuje též období, kdy bylo Bahá’í učení pronásledováno ze strany totalitního režimu.
České Bahá’í společenství od dob Rakouska-Uherska do roku 1989
Hledání transcendence a duchovních hodnot vždy patřilo k typickým rysům společenského vývoje v našich zemích. Bylo tak tomu již v době Rakousko-Uherska, a především pak po vzniku Československa v roce 1918. Do nástupu komunistické diktatury v roce 1948 se u nás rozmanitost duchovního a náboženského života projevovala i navenek. Jedním z duchovních proudů, které měly v této mozaice své pevné místo, bylo i učení víry Bahá’í, které ovlivnilo mnohé představitele českých intelektuálních kruhů a oslovilo rovněž československé prezidenty T. G. Masaryka a E. Beneše. Podobně jako jiné církve a náboženská společenství se i Bahá’í po komunistickém převratu stali terčem perzekuce ze strany totalitního aparátu.
