Dotkne-li se srdce člověka Bahá’u’lláhova láska a řekne-li „Já věřím,“ právě se v jeho
duši narodil duch víry. Jedná se o druhé narození, o kterém hovoří Evangelia. Jako
novorozené miminko, které musí přijímat potravu, aby mohlo růst, také my musíme
přijímat duchovní potravu, která dodává našim duším výživu.
Duchovní potravou je Boží slovo, které Bahá’u’lláh pro tento věk zjevil. Čtením Jeho
slov poroste duch víry krůček za krůčkem a věřící se stane pevným ve víře, šťastným
v životě a plným ujištění. Zanedbá-li člověk tuto důležitou nezbytnost, jeho víra zeslábne
a člověk ji dokonce může ztratit úplně.
Prvním krokem duchovního růstu je čtení svatých Spisů
Jako matka, která dává svému dítěti jídlo několikrát denně, Bahá’u’lláh Svým
následovníkům nařídil, aby pronášeli Jeho slova dvakrát denně, ráno a večer, a prohlašuje,
že ti, kteří je nepronášejí, nejsou věrni Smlouvě Boží.
Prostudujme si nyní význam Bahá’u’lláhova přikázání pronášet Jeho slova dvakrát denně.
Víme, že Bůh ve všech Svých panstvích a královstvích komunikuje se Svým stvořením
prostřednictvím určitých nástrojů. Například Slunce, které zalévá svými paprsky veškeré
hmotné stvoření, je jedním z prostředků, kterým Bůh komunikuje se všemi stvořenými věcmi na
této Zemi, a uvolňuje tak takové životodárné síly, které jsou nezbytné pro růst a rozvoj.
Způsob, kterým náš Stvořitel komunikuje s našimi dušemi se děje prostřednictvím slov, které zjevil
Projev Boha, jímž je v tento den Bahá’u’lláh.
Samotná myšlenka, že se náš Stvořitel, který sipřeje komunikovat s našimi dušemi, rozhodl
s námi „mluvit“ prostřednictvím slov Bahá’u’lláha, a že Jeho slova osvětlují naše bytosti stejně jako
sluneční paprsky, postačí k tomu, aby v našich srdcích, která jsou srdci věřících, vyvolal takové
vzrušení, že vezmeme knihu Boha do rukou s pocity radosti a úcty, s vědomím toho, že čteme
slova našeho Stvořitele, kterými s námi „mluví“, že zalévá naše nejniternější srdce Svým světlem
a zahrnuje nás Svými dary. Všechny tyto drahocenné projevy přízně můžeme obdržet za
předpokladu, že se nám podaří zahnat „cizince“ a s čistým srdcem se obrátit k Bohu. Tak můžeme
otevřít knihu Boha s velkou důvěrou, že díky síle slov v ní zjevených budeme moci duchovně růst.
Na tomto místě je vhodné upozornit na rozdíl mezi říkáním modliteb a pronášením úryvků ze
spisů. Jde někdy o zcela odlišné věci. Často, když říkáme modlitbu, tak Boha o něco žádáme, ale
když pronášíme úryvky z Desek a svatých spisů,tak je to Bůh, který nás žádá, abychom plnili Jeho
přikázání.
V Kitáb-i-Aqdas Bahá’u’lláh uvádí, že číst Jeho slova, když je člověk unavený, příliš užitku
nepřináší. Říká, že přečíst několik řádků v duchu radosti a lahodné svěžesti je lepší než přečíst
celou knihu, je-li člověk sklíčený a zemdlelý.
Toto přikázání je ve velkém souladu se zákonem přírody, že člověk jí potravu pouze tehdy, když
má hlad. Jinou podobností je, že v přírodě se musí jíst potrava pravidelně každý den. Jíst jednou
za život není dostačující. Je tomu tak stejně se čtením slov Božích, které jsou potravou pro
ducha. Číst svaté spisy jednou za čas nestačí.
Má-li duše duchovně růst, musí jednotlivec podle toho, jak to nařídil Bahá’u’lláh, číst Jeho
slova, která jsou zaznamenána v Jeho deskách, každý den dvakrát.
