NEW YORK – Sedm uvězněných íránských Bahá’í věřících napsalo prezidentu Hassanu Rouhanimu dopis, který se týká připomínek k jeho návrhu „Listiny práv občana“.
Během své volební kampaně na začátku roku 2013 prezident Rouhani slíbil, že dojde k vypracování takové listiny, a tvr-dil, že jejím cílem by mělo být ukončení diskriminace na základě rasy, pohlaví nebo náboženství.
Návrh znění této listiny byl publiko-ván v perštině na webových stránkách vlády dne 26. lis-topadu 2013 a ná-sledně byla dána íránským občanům možnost, aby jej do třiceti dnů připomínkovali.
Text dopisu byl podepsán sedmi níže uvedenými členy Bahá’í společenství, jejichž jména jsou: Fariba Kamalabadi, Jamaloddin Khanjani, Afif Naeimi, Saeid Rezaie, Mahvash Sabet, Behrouz Tavakkoli a Vahid Tizfahm. Níže je uveden dopis v plném znění.
Sedm výše zmíněných osob je v současné době více než pět let ve vězení, a tito lidé jsou nespravedlivě obviněni a odsouzeni na 20 let odnětí svobody za záležitosti vztahující se výhradně k jejich náboženské víře a jejímu prakti-kování. Jedná se o nejdelší tresty uložené všem současným vězňům svědomí v Íránu.
Již jsme Vás informovali:
10 000 dnů nespravedlivého věznění 7 Bahá´í představitelů v Íránu
Překlad dopisu sedmi vězněných íránských Bahá’í věřících íránskému prezidentovi:
Vaše Excelence, dr. Hassane Rouhani,
V životě každého národa jsou chvíle hlubokého vý-znamu, kdy zdánlivě jednoduché činy mohou zvrátit směřování historie, kdy se letitá nedorozumění mohou začít řešit a kdy v osudech jeho lidu může začít nová kapitola. Nedávná veřejná výzva Vaší Excelence k účasti ve společné rozpravě o právech a povinnostech občanů zapálila v srdcích světlo naděje, že takový okamžik pro íránský lid i pro osud této posvátné země možná už nadešel. Oceňujeme tuto výzvu, a pobízeni morálními povinnostmi vůči naší vlasti a zejména hlubokým zájmem o mládež naší země, připojujeme k této významné rozpravě svůj hlas.
Činíme tak z naší vězeňské cely bez ohledu na značné překážky, jež nám stojí v cestě, jako skupina občanů dodržujících zákony, kteří byli před více než pěti lety zatčeni a od té doby jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, a to pouze za své úsilí spravovat vnitřní záležitosti Bahá’í společenství v Íránu. Píšeme tento dopis v tomto kritickém a rozhodujícím okamžiku, aby nás snad dějiny nesoudily příliš přísně za to, že jsme nesplnili svou po-vinnost.
Dr. Rouhani, Vaše Excelence,
Ačkoli pouhá skutečnost prokázat zájem o posuzování a prosazování práv jednotlivce je sama o sobě velmi významná, považujeme za nutné zde důrazně uvést, že podle našeho názoru, nejsou jednota všech národů a jejich základní svoboda jen občanskoprávními a prá-vními konstrukty, ale jsou duchovními principy, jejichž zdrojem je jediný Božský Stvořitel, který stvořil celé lidstvo ze stejného rodu. Lidé v Íránu právem chtějí ve svém individuálním i kolektivním životě prosperovat
a vzkvétat. Chtějí vidět, jak jejich děti dělají pokroky, jak jejich mládež kráčí po cestě pokroku a jak se jejich národ těší atmosféře klidu a míru. Žádné z těchto snah však zajisté nelze dosáhnout, pokud nebudou společenské a právní poměry umožňovat to, aby se se všemi dílčími prvky společnosti zacházelo rovnoprávným a sluš-ným způsobem, aby byla všem osobám přiznávána základní lidská práva, a aby nikdo nebyl utiskován a utlačován z důvodu svého etnického původu, pohlaví, náboženského vyznání nebo jakéhokoli jiného druhu odlišnosti.
Současný diskurs o právech občanů se zaměřuje na to, jak by měl právě zpracovávaný návrh takové charty vypadat. Domníváme se však, že kromě snah o před-kládání komentářů k obsahu tohoto dokumentu je Vaše výzva příležitostí pro nás všechny, abychom uvažovali o stavu naší země a zamýšleli se nad charakterem společnosti, ve které chceme žít. Aby však měla taková úvaha potřebný účinek, je zřejmě nezbytné, abychom se nejprve zeptali sami sebe, a pátrali přitom po otázkách o stavu naší společnosti a prostředí, ve kterém chceme vychovávat budoucí generace. Musíme pohlédnout hluboko do našich srdcí. Vzhledem k tomu, že naše země strádala všemi druhy předsudků, diskriminace, agresivnosti a společenských neduhů, jejichž následky jsou ve všech oblastech kolektivního života našeho národa patrné, musíme se ptát sami sebe: jaké jsou opravdu ony nejzásadnější principy, jež by naplnily ty největší touhy, které pro budoucnost našeho národa chováme, a jakými prostředky je možné tyto zásady zavádět? Jakým způsobem ctíme ušlechtilost každého jednotlivce? Jak budeme podporovat vytvoření konstruktivního prostředí, v němž se může dařit všem různým dílčím součástem společnosti? Jaké jsou nezbytné podmínky, které by umožnily ženám, aby svým dílem plně přispívaly ke společenskému životu? Jak si přejeme, aby se jednalo s dětmi? Jak umožníme menšinám, ať už etnickým, náboženským nebo jiným, aby i ony bok po boku s ostatními přispívaly ke zlepšování společnosti? Co je třeba udělat, aby byly řádně respektovány rozdíly týkající se rozličných názorů a názorového přesvědčení? Jak vymýtíme z naší společnosti násilí? Jak zaručíme právo na vzdělání pro všechny? Toto jsou některé z myšlenek, kterými bychom měli být prodchnuti při hledání zásad, jimiž se musí naše společnost řídit a jež musí utvářet formulování práv jejích občanů.
Vaše Excelence,
Samozřejmě že získávat od různých složek společnosti názory o tom, jaká by měla budoucnost být, může představovat první krok k budování progresivní země. Avšak věcí, která má zcela zásadní důležitost, je, aby došlo k posouzení školních osnov tohoto národa s cílem zajištění toho, že bude připravena půda, v níž může zapustit kořeny progresivní kultura, tedy kultura, která je založena na základních principech, jakými je ušlechtilost lidstva a rovnost všech před zákonem.
Zdokumentovat práva občanů a zakotvit je v určité listině může být v průběhu vývoje dané země opravdu významnou iniciativou. Pokud však taková listina není pečlivě vypracována, anebo co je ještě horší, je-li záměrně dovedně vyhotovena tak, aby byla prostředkem k vyloučení ostatních, mohlo by se jí poté použít jako nástroje k ospra-vedlnění diskriminace a udržování útlaku. Proto kromě výhod, které plynou ze svobodného a otevřeného diskurzu a vhodných vzdělávacích programů, je pro ochranu práv lidí zcela nezbytné, aby byly za prvé přijaty zákony, které lidem tato práva výslovně zaručí, a za druhé, aby byly vytvořeny potřebné struktury, které zabrání svévolnému výkladu práva. Propuštění tisíců Bahá’í občanů z míst v orgánech státní správy, popravení více než dvou set nevinných Bahá’í, vyhnání tisíců studentů z vysokých škol, tresty uložené soudem stovkám Bahá’í věřících v průběhu uplynulých osmi let, a i to, co se stalo v našem vlastním případě a soudní proces, který vedl ke dvaceti letům vězení pro každého z nás – to všechno jsou příklady, které představují užitečné ponaučení, jež názorně dokresluje naše stanovisko, a tyto příklady dostatečně prokazují potřebu záruk týkajících se toho, jakým způsobem je uplatňován zákon. Ve všech letech, kdy jsme měli tu čest sloužit Bahá’í společenství v Íránu, měly úřady plnou vědomost o našem zapojení se do této práce. Pak bylo jednoho dne v důsledku pokřiveného myšlení a z rozmaru některých mocných jedinců rozhodnuto o tom, že by se měla naše služba považovat za nezákonnou, a proto jsme strávili téměř šest let za mřížemi.
Vaše Excelence,
Nebudou-li za okolností, kdy mohou být jednotlivá práva tak svévolně pošlapávána, navržena žádná účinná řešení, kdo si může být jistý, že osud, který postihl dnes nás, ho nepotká už zítra?
Na závěr bychom Vám rádi, Vaše Excelence, popřáli mnoho úspěchů ve Vaší upřímné službě velkému íránskému národu, službě, která kráčí stezkou spravedlnosti, svobody a rovnosti.
S úctou,
Vahid Tizfahm, Jamaloddin Khanjani, Saeid Rezaie, Mahvash Shahriari, Behrouz Azizi-Tavakkoli, Fariba Kamalabadi, Afif Naimi
Zdroj: http://news.bahai.org/story/977
