ČTYŘI DRUHY LÁSKY
Cadogan Gardens 97, Londýn
Neděle, 4. ledna 1913
Jakou že to silou je láska! Je to ta nejúžasnější, ta největší ze všech živoucích sil.
Láska dává život mrtvému. Láska zapaluje plamen v srdci, jež je chladné. Láska dává naději zoufalcům a přináší radost srdcím truchlících.
www.praha.bahai.cz
Ve světě bytí vskutku není větší síly, než je síla lásky. Zažehne-li se srdce člověka plamenem lásky, je takový člověk připraven obětovat všechno – dokonce i svůj život. V Evangeliu se říká, že Bůh je láska.
Existují čtyři druhy lásky. První je láska, která proudí od Boha k člověku; ta se skládá z nevyčerpatelné milosti, Boží záře a nebeského osvícení. Prostřednictvím této lásky se světu bytí dostává života. Prostřednictvím této lásky je člověk obdařen tělesnou existencí, dokud prostřednictvím dechu Ducha Svatého – téže samé lásky – nezíská věčný život a nestane se obrazem Živoucího Boha. Tato láska je původcem veškeré lásky ve světě stvoření.
Druhou láskou je láska, která proudí od člověka k Bohu. Je to víra, přitažlivost k Božímu světu, roznícení, pokrok, vstup do Království Božího, získávání Darů Božích, osvícení světly Království. Tato láska je původce veškeré filantropie, tato láska způsobuje, že lidská srdce odrážejí paprsky Slunce Skutečnosti.
Třetí láskou je láska Samotného Boha k Sobě Samému či Identitě Boha. Je to transfigurace Jeho Krásy, odraz Jeho samotného v zrcadle Jeho Stvoření. Jde o skutečnost lásky, Odvěkou Lásku, Věčnou Lásku. Prostřednictvím jediného paprsku této Lásky existuje veškerá ostatní láska.
Čtvrtou láskou je láska člověka k člověku. Lásku, která existuje mezi srdci věřících, podněcuje ideál jednoty ducha. Této lásky se dosahuje prostřednictvím poznání Boha, takže lidé uvidí Boží Lásku, kterak se odráží v srdci. Každý vidí v tom druhém Krásu Boha, která se odráží v duši a dospějí-li k tomuto bodu podobnosti, jsou k sobě navzájem přitahováni láskou. Tato láska učiní ze všech lidí vlny jednoho moře, tato láska z nich všech učiní hvězdy jednoho nebe a plody jednoho stromu. Díky této lásce dojde k uskutečnění pravého souladu, základu opravdové jednoty.
Avšak láska, která občas existuje mezi přáteli není (pravou) láskou, poněvadž podléhá proměnám; jde o pouhé okouzlení. Když vánek zavane, slabý stromek se sehne. Duje-li vítr z východu, naklání se stromek na západ a obrátí-li se vítr k západu, naklání se strom k východu. Tento druh lásky má původ v nahodilých poměrech života. Nejde o lásku, jde o pouhou známost; a ta podléhá změnám.
Dnes třeba vidíte, že dvě duše jsou zdánlivě blízkými přáteli, a zítra se to všechno může změnit. Včera byli připraveni jeden pro druhého zemřít, dnes se společnosti toho druhého straní! To není láska, jde o podlehnutí srdcí nahodilostem života. A když to, co vyvolalo tuto „lásku“, pomine, láska rovněž pomíjí; není to ve skutečnosti láska.
Láska sestává pouze z oněch čtyř druhů, které jsem vyložil. (a) Láska Boha k identitě Boha. Kristus pravil, že Bůh je Láska. (b) Láska Boha k Jeho dětem – k Jeho služebníkům. (c) Láska člověka k Bohu a (d) láska člověka k člověku. Tyto čtyři druhy lásky mají původ od Boha. Jsou paprsky ze Slunce Skutečnosti; jsou Dechem Svatého Ducha; jsou Znameními Skutečnosti.
(Pařížské promluvy, kapitola 58.,str. 165-166)
