Je pozoruhodné, že vůbec první zmínkou o Bahá’í (nebo lépe řečeno Bábí) Víře byla zpráva v německy psaných Prager Zeitung již v roce 1850. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí o životě Miloše Wurma, který se o zpřístupnění podrobnějších informací, navíc už v českém jazyce, jako první významně zasloužil v prvních letech 20. století, o životě českého Bahá’í společenství v meziválečném období i návštěvách nepřekonatelné Marthy Root. Mohli jsme si prohlédnout i záznamy o její audienci u prezidenta T. G. Masaryka z archivu Ministerstva zahraničních věcí a výtisky informačních brožur o Bahá’í Víře vydané s její pomocí.

Je poněkud paradoxní, že Bahá’í přátelé v Praze se mohli nerušeně scházet a pořádat
přednášky až do roku 1957 a tvrdá pěst totalitní moci na něj dopadla až poté, co jeho členové chtěli náboženskou společnost oficiálně a poctivě zaregistrovat.
Následkem zásahu StB byl zabaven celý dosavadní archív společenství, z kterého se do současnosti zachovaly pouhé zlomky a obvinění většiny členů z protistátní činnosti. Absurditu vykonstruovaného obvinění jsme měli možnost posoudit přímo z kopie archivního dokumentu. Jak známo, poté se nad českým Bahá’í Historie Bahá’í Víry v České republice společenstvím až do devadesátých let zavřela voda. Z tohoto období vystupují jména dvou věřících, kteří zásah státní moci zaplatili několikaletým nuceným pobytem v psychiatrické léčebně a vězením -- Juliany Bendové a Vuka Echtnera.
www.praha.bahai.cz

Další informace